Možnosti přístupu k žákům s SPU při výuce

 

Možnosti přístupu a tolerance pro integrované žáky s SPU do kolektivu běžné třídy napomáhají dětem lépe se vyrovnat s jejich obtížemi či dokonce tyto obtíže minimalizovat. Jsou zde uvedeny ty formy tolerancí, které dětem nejvíce pomohou, pravdou však je, že každému dyslektikovi, dysgrafikovi, dysortografikovi či dyskalkulikovi vyhovuje něco jiného. Z níže uvedených možností si může pedagog vybrat to, co je žádoucí pro jeho žáky, ale může použít i mnoho dalších způsobů tolerance. Mezi možnosti úlev a tolerancí řadíme:

 

Žák s diagnózou dyslexie

 

■Nevyvolávat žáka k dlouhému hlasitému čtení před třídou

■Nedávat číst žákovi před třídou náročný text, těžká slova

■Za domácí úkol ukládat pouze přiměřenou část textu, vhodné číst článek po částech nebo část dítě a část rodič = střídavé čtení

■Tolerovat pomalé tempo při čtení

■Využívat korekčních pomůcek (dyslektické okénko, záložku, apod.)

■Vést ke správné technice čtení, odbourávat tzv. „dvojí” čtení, tolerovat slabikování (i ve vyšších ročnících – u slov dlouhých, obtížných a cizích)

■Cvičit rychlou orientaci v textu (postřeh) pomocí her a soutěží

■Před vlastním čtením vybrat z textu obtížná slova a procvičit jejich čtení

■U starších dětí je vhodné nechat dítěti přečíst úsek potichu pro sebe (podtrhne slova, která jsou pro něj problematická a nacvičí se je předem)

■Vést dítě k tomu, aby si chybu samo našlo a opravilo (čtení na pozor: dítě čte, pokud udělá chybu, dospělý řekne pozor nebo písmeno apod., nepoužívat slova negativní: zase chyba, špatně)

■Vhodný výběr textu (větší písmenka), kontury písmen, ilustrace jednodušší, méně textu na stránce, hodně členěné do odstavců

■Opisy a přepisy dávat jen krátké

■Nenutit dítě, aby za každou cenu napsalo vše

■Umožnit dítěti tiché (polohlasné) předříkávání – autodiktát

■Nechat dostatek času na kontrolu

■Slohová cvičení nejsou příliš vhodná, dítě si po sobě nedokáže správně přečíst a opravit

■Tolerance v geometrii – má potíže s prostorovou orientací, též v zeměpise

■Preferovat ústní zkoušení

■Např. v matematice zkontrolovat pochopení úkolu – slovní úlohy, nehodnotit chyby vzniklé z nedokonalého přečtení textu

■V cizích jazycích má dítě potíže se čtením textu a s učením se jazyka touto cestou (např. čtení slovíček), vhodné co nejvíce názoru a co nejvíce konkretizovat, vhodné jazyk často a opakované poslouchat, zařazovat říkadla, básničky, písničky, hádanky

■Preferovat ústní zkoušení při výuce cizích jazyků preferovat sluchovou cestu, ústní ovládání slovní zásoby a základních frází

■V ostatních předmětech preferovat ústní zkoušení, při písemném projevu pouze krátká odpověď

 

Žák s diagnózou dysgrafie

 

■Dbát na správné sezení při psaní, správné držení pera

■Používat vhodné psací náčiní (násadky, trojhranný program)

■Tolerovat nekvalitní písmo, nedokonalost tvarů a směr písmen

■Využívat pomocných linek, podložku na sklon písma

■Zařazovat podle potřeby uvolňovací cviky (před i během psaní), doporučit i rodičům při domácí přípravě

■Uvolňovací cviky u těchto dětí klidně až na 2. stupeň

■Ocenit snahu, chválit, nespěchat, nechávat dostatek času na psaní i kontrolu

■Nemusí psát vše, píše jen to nejdůležitější

■Psát znaménka hned (ne napsat celé slovo a potom doplňovat znaménka, písmo přerušit)

■Nenechávat zbytečně dlouho přepisovat – písmo se horší, dítě je unavené

■Nenutit k dlouhému každodennímu dopisování toho, co nestihly, nechat napsat jen to nejdůležitější

■Nenutit psát cvičení „nanečisto”

■Nenechávat dlouho psát – lepší testy, doplňovačky

■Brát v úvahu sekundární projevy – únavu (soustředí se hlavně na psaní)

■Opis a přepis také minimalizovat

■V ostatních předmětech preferovat ústní zkoušení, při písemném projevu pouze krátká odpověď

■Nenechávat psát dlouhé zápisky v naukových předmětech

■Nehodnotit chyby v písemném projevu, ale pouze obsahovou správnost

■V matematice dávat pozor na záměny číslic tvarově podobných (6-9, 3-8), pozor na posun číslic při písemném sčítání a odčítání

■V geometrii s tolerancí hodnotit nižší kvalitu rýsování

■Stejné potíže potom také v hodinách Vv, Pv

■Tolerovat sníženou kvalitu písma při zápiscích v ostatních předmětech (zejména na 2. stupni)

 

Žák s diagnózou dysortografie

 

 ■Největší potíže v psaní diktátů (opis a přepis zvládá lépe, chybuje ale také)

■Diktáty psát má (nehodnotit nebo hodnocení zmírnit ( hodnotit známkou, pokud se diktát dítěti povede), raději ověřit jevy ústně nebo vzít diktát, kde chybovalo a ústně se na dané jevy zeptat

■U těžších forem dysortografie by se diktát neměl psát vůbec

■Jiné formy diktátu: – doplňovačka (na papír, folii nebo diktát napsaný zezadu na tabuli, dítě doplňuje – vhodné spojit s kontrolou celé třídy)

■vynechání jedné věty (má čas na dokončení a kontrolu)

■psaní pouze poloviny diktátu (ostatní píší, žák kontroluje)

■v diktátech hodnotit pouze, co stačilo napsat

■při diktátech nechat k dispozici dyslektickou tabulku

■vhodné diktáty předem procvičit (např. jako DÚ) nebo před psaním diktátu procvičit klíčová slova

■při společné ústní kontrole dát dítěti prostor na ověření jeho pravopisných znalostí a pravidel

■u vyšších ročníků brát zřetel na obtíže se sluchovou diferenciací slabik di-ti-ni, dy-ty-ny (správnost psaní i/y ve slovech podle vzorů – pán- páni-pány, hrady, ženy, kosti, mladý-mladí, jarní)

■nevhodné jsou desetiminutovky

■vhodné korekční pomůcky – tabulky, abecedy, dyslektické, dysortografické tabulku, bzučák, tvrdé a měkké kostky, pravopisné přehledy apod.

■preferovat ústní zkoušení, závěrečnou klasifikaci – podle ústního zkoušení

■těžší dysortografik chybuje i v přepisu a opisu

■v cizích jazycích chybují v písemném projevu (potíže slova, která se jinak vyslovují a jinak píší)

■v matematice mají potíže s diktáty čísel, při desetiminutovkách

■v ostatních předmětech preferovat ústní zkoušení, při písemném projevu pouze krátká odpověď

■nenechávat psát dlouhé zápisy v naukových předmětech

■nehodnotit chyby v písemném projevu, ale pouze obsahovou správnou odpovědi

 

Žák s diagnózou dyskalkulie

 

 ■používat korekčních pomůcek

■rozvoj sluchového rozlišování, sluchové paměti, porozumění slyšenému (pochopení výkladu)

■rozvoj zrakového rozlišování, zrakové paměti

■procvičovat pravolevou orientaci

■při fixaci číslic pracovat s názorem

■cvičení orientace (číselná řada, číselné úsečky, matematické pojmy – vpředu, vzadu, větší, menší)

■cvičit posloupnost číslic pomocí her

■nácvik čtení číslic – použití karet, textilních tvarů, skládací abecedy (multisenzorický přístup – hmat, sluch, zrak)

■využívat hmatu při poznávání číslic

■numerické operace cvičit s názorem – prsty, kostky, počítadlo, knoflíky …

■rozklad čísel manipulačně (tabulky v barevném provedení, které stříháme na skládanky)

■využití kapesních kalkulátorů, výpočetní techniky

■kroužkování či podtrhávání opakujících se číslic

■čtení jednoduchých příkladů, slovních úloh vždy s kontrolu a opravami chybně přečtených slov

■nácvik obtížných slov z úlohy před vlastním čtením slovní úlohy

■respektování osobního tempa

■kontrola pochopení zadaného úkolu

■vytvoření jednoduchého systému řešení určitých druhů úloh, který lze často aplikovat

■používání tabulek a přehledů zejména při převodech jednotek, násobků

■hodnotit nejen konečný výsledek, ale i jednotlivé kroky